Tomáš nechyběl ani na jednom přípravném setkání na biřmování, přestože dojížděl do Blatné až z Českých Budějovic, kde žije s manželkou Evou a třemi dětmi Adamem (16), Bětuškou (12) a Honzíkem (8).
Proč jsi se rozhodl pro biřmování až v dospělosti?
Byl jsem pokřtěný, když mi byl rok, ale v rodině jsem neměl žádnou náboženskou výchovu, s živou vírou jsem se doma nesetkal. Při dospívání jsem si začal klást otázky, a postupně jsem se dostával k víře, také přes babičku ve Tchořovicích.
Církev byla v té době potlačovaná, což bylo jedno z témat, které mne k církvi přitahovalo. Snažil jsem se poznat pravdu, co se v naší zemi vlastně děje.
Byl jsi na to poznávání sám?
Na střední škole jsem měl spolužáka, jehož rodiče se nechali dodatečně církevně oddat. Přes tuto rodinu jsem se dostal ke křesťanské literatuře. Honza přinesl občas do školy knížku a já jediný jsem reagoval (např. Luděk Pachman „Boha nelze vyhnat“, Michel Quoist „Mezi člověkem a Bohem“). Témata mne zajímala, začal jsem si klást otázky, navštěvovat kostel (většinou když byl prázdný) – cítil jsem, že je tady vyšší moc, která v očích doby byla přehlížená – cítil jsem tam respekt k autoritě.
Poznal jsem, že je to něco, co budu chtít poslouchat více než ideologii, která mne obklopovala. Diskutoval jsem tyto otázky se spolužákem. Doma jsem se svými objevy neměl žádný problém.
Co jsi studoval?
To bylo na stavební průmyslovce v Českých Budějovicích. Pak jsem vystudoval stavební fakultu ČVUT v Praze. Během studia nastaly veliké politické změny, odpadly bariéry a církev mohla začít žít svobodně. Začaly se otvírat věci, které byly dříve ilegální, bylo plno nových příležitostí a podnětů.
Začala se tvořit křesťanská společenství, začal jsem aktivně chodit do kostela a měl jsem kamarády v křesťanské vysokoškolské komunitě – ve společenství v klášteře minoritů u sv. Jakuba na Starém Městě. Bylo to živé společenství (cca 15 lidí), jen dva jsme ještě nepřijímali Eucharistii. Po výzvě kněze jsme absolvovali přípravu a přistoupili ke stolu Páně.
V tom společenství jsi potkal svoji ženu?
Se ženou jsme se seznámili při společných cestách mezi Prahou a Českými Budějovicemi, byla kamarádkou mojí sestry. V Praze jsme začali pracovat, založili jsme rodinu, narodil se nám první syn Adam. Žil jsem tam 20 let. Manželka byla vychována ve víře, což pro mne bylo důležité. Revoluce ji zastihla v 7. třídě a biřmována byla v době studia na gymnasiu biskupem Liškou.
Manželka je v rodině důsledná v péči o náboženskou výchovu, svátosti a katechismus. Jsem si vědom toho, že když děti dorůstají, je třeba také zapojení otce. Kromě nutných povinností se snažím mít dost času na rodinu, na děti a také na zamyšlení nad tím, co a proč dělám, což se mi zatím s Boží pomocí daří. Uvidím, jak to s dětmi dopadne v pubertě. Trochu sportuji, v zimě jezdíme na běžky na Šumavu, v létě na kole, ale všeho s mírou.
Jak si vyděláváš na živobytí?
Po dokončení studií jsem pracoval v několika velkých mezinárodních developerských společnostech, kde jsem měl možnost získat zajímavé a cenné zkušenosti v oblasti realitního developmentu a výstavby velkých investičních projektů. Tyto zkušenosti nyní využívám ve své vlastní firmě, kterou jsme ještě se dvěma kolegy založili před 15 lety. Počtem zaměstnanců je naše společnost spíše menší, ale námi realizované stavby jsou obvykle poměrně rozsáhlé. Pro představu, jedním z našich realizovaných projektů je obchodní centrum Galerie Písek v nedalekém Písku.
Vraťme se k biřmování.
Občas mi někdo řekl: „Neuvažuješ o biřmování? Je to opravdu důležité“. Několikrát jsem se snažil do přípravy zapojit. Po návratu do Českých Budějovic jsem se u petrinů zeptal na možnost přípravy, odkázali mne na děkanství, ale pak už jsem nic neudělal. Máme také kancelář v Praze, z okna vidím na kostel Panny Marie Sněžné, tak jsem se zeptal tam, ale podmínky byly pro mne prakticky nesplnitelné: příprava probíhala celý školní rok v pondělí večer a požadovaná účast byla 95%.
Když jsme se odstěhovali z Prahy, žili jsme rok v Písku. Setkal jsem se tam s P. Karlem Vrbou i Rudolfem Huškem, který ještě nebyl knězem. P. Vrba nám v Putimi pokřtil dceru Bětušku.
Před několika lety jsme koupili pozemek se starou stodolou v Chrášťovicích a když jsem tam, jedu do kostela do Záboří. Když jsem tam viděl známou tvář – P. Huška, odhodlal jsem se v září 2022 napsat mail s dotazem, zda tady nebude příprava na biřmování. Za nějaký čas jsem dostal kladnou odpověď, žena mne podpořila, tak jsem začal na přípravu do Blatné dojíždět.
Co ti příprava na biřmování dala?
Přiměla mně doplnit si znalosti katechismu. Náplň a forma přípravy mi přišla adekvátní jak z hlediska obsahu, tak z hlediska velké věkové a sociální pestrosti připravované skupiny. Atmosféra byla pro mě velmi přirozená a spontánní.
Máte v současnosti nějaké společenství?
V Českých Budějovicích chodíme do Růžencového kostela k petrinům. V neděli je tam vždy po mši farní kafe, popovídáme si, ale jindy se už nesetkáme. Trochu mne mrzí, že nyní žádné společenství nemáme. Existuje tam společenství rodin, ale ty mají menší děti. Asi zkusíme nějaké založit.
Máš nějaké koníčky?
Teď je mým koníčkem stodola v Chrášťovicích, která je vhodná k příležitostným setkáním, ale chtěli bychom tam vybudovat malý objekt na lepší přespání. A také hra na akordeon.
Jak jsi prožil přijetí svátosti biřmování?
Slavnost jsem intenzivně osobně prožíval, byla pro mě nezapomenutelným zážitkem. Celkový dojem byl navíc podtržen krásným počasím, nádherným doprovodem chrámového sboru a nakonec společným setkáním s občerstvením v ambitu. Už teď cítím, že některé vjemy a efekty této události potřebují pro vstřebání delší čas, proto v sobě nechávám celou událost ještě působit.
Rozhovor připravil František Jirsa
