V neděli 18. září se v Blatné po mši svaté konalo první setkání dětí vedené sestrou Veronikou ze Společnosti dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul ze Staré Boleslavi a paní Martou Šmrhovou. Na průběh setkání jsme se zeptali Amálky a Adámka ze Sedlice.
Kde jste dnes byli v kostele?
Amálka: Byli jsme v Blatné, protože po mši bylo setkání na faře.
Kolik vás na faře bylo?
Amálka: Bylo nás tam málo, pět nebo šest. A taky tam byli dvě paní. Jedna se jmenovala Veronika, měla na sobě tmavomodré oblečení.
Adámek: A měla černé boty.
Co jste tam dělali?
Adámek: My jsme hráli hru, kdo si nestihne sednout na svoji židli.
Amálka: Střídali jsme se a vždycky jedno místo chybělo. Byly tam koláče a zákusky. A taky bonbóny.
Adámek: Já jsem měl sebou pejska a namaloval jsem srdíčka a písmeno.
Amálka: Já vybarvila obrázek Panny Marie. Dostali jsme knížku (Omalovánky o životě sv. Kateřiny Labouré) a Veronika říkala, že si to máme s taťkou přečíst. Také jsme dostali obrázek, na kterém je Panna Maria a kolem ní je plno kytiček. A ty kytičky máme vybarvit. Vždycky, když uděláme dobrý skutek, máme vybarvit jednu kytičku. Nejméně deset kytiček máme vybarvit, nejvíce všechny. A příště jí to máme přinést.
Oba: Moc se nám tam líbilo, ale bylo by lepší, kdyby tam bylo víc dětí. Příště půjdeme zase, už se těšíme.
Amálka: Chodím do kroužku paličkování, chtěla bych upaličkovat řetízek na medailonek, který jsem dostala od Veroniky.
Chodíš ještě do jiných kroužků?
Amálka: Na výtvarku, do hudebky na flétnu a na počítače.
Adámek: Se školkou chodíme do tělocvičny .
Do rozhovoru se vložila maminka Iveta:
Řekněte také, jak jsme byli v srpnu na setkání časopisu DUHA v Putimi.
Amálka: Tam bylo o hodně víc dětí. Tak tisíc nebo milion. Ale pršelo tam. Nejprve jsme šli na zvířátka, pak na chvíli do auta, pak do kostela, tam to bylo zábavné, protože tam byli plyšáci.
Adámek: Já měl kravičku. A strašně dobré kremrole tam měli.
Amálka: Já měla kočičku. Takhle velkou. Bylo tam taky tvoření, ale Áďa se přetahoval s klukama lanem venku a byl celý mokrý. Taky tam byly hlavolamy a na konec divadlo (Víťa Marčík).
Rozhovor připravil František Jirsa