Manželé Srbovi žijí v centru Blatné v domku se zahrádkou s dcerami Julií a Evou a psem Šalamounem (rasa tibetský španěl). Oba se v zaměstnání věnují dětem, známe je z farních akcí, Luboš je také aktivní v komunální politice.
Byli jste vychováni ve víře?
Marcela: Vyrůstala jsem v Nové Peci na Šumavě. Pokřtěná jsem byla v peřince, ale z naší rodiny chodila do kostela jenom babička. Občas jsem s ní chodila. Absolvovala jsem také první svaté přijímání. Moje víra se formovala až ve škole kolem 15. roku.
Luboš: Pocházím z Blatné, do 6 let jsme bydleli v pivovaru (dnes lihovar) a pak v bytě u nádraží. V mládí jsem jako hledající prozkoumal kdeco: různé náboženské směry – buddhismus, husitskou církev. Uvěřil jsem až na škole ve Svatém Janu pod Skalou (Svatojánská kolej Vyšší odborné školy pedagogické). Poznal jsem tam křesťany z různých denominací – z církve katolické, řecko-katolické, z Křesťankých společenství,… Ve škole na mne měl velký vliv P. Michael Špilar. Tam jsem přijal křest, biřmování i první svaté přijímání.
Kde jste se potkali?
Luboš: Studovali jsme společně zde v Blatné na Střední ekonomické škole, Marcela bydlela na internátu. Pak jsme pokračovali společně na VOŠ pedagogické ve Svatém Janu.
Marcela: Po maturitě jsem nejprve šla na jazykovou školu do Písku, po čtrnácti dnech jsem přestoupila na VOŠ za Lubošem. Ve třídách měli kapacitu naplněnou, ale vzali mě, protože jsem v dětství hrála na housle a skupina houslistů byla malá.
Vzali jste se hned po škole?
Marcela: Po skončení VOŠ jsme ještě rok bydleli každý u rodičů. V Horní Plané jsem učila na základní škole. Svatbu jsme měli 24. 6. 2000 v kostele sv. Jana Nepomuckého ve Zvonkové. Oddával nás místní kněz a jako překvapení přijel i P. Špilar. V den naší svatby jsme se v kostele setkali s jednou ženou z Rakouska, která říkala, že v tomto kostele měla svatbu ve stejný den a že to byla poslední svatba před odsunem Němců. Naše svatba byla první po mnoha letech a stejně jako tehdy jsme měli kostel vyzdobený jasmínem.
Vaše zaměstnání?
Marcela: Po svatbě jsem nastoupila jako vychovatelka v Domově mládeže v Blatné. Po mateřské jsem začala učit na 1. stupni ZŠ Komenského, kde jsem dodnes. Dálkově jsem vystudovala Pedagogickou fakultu na Západočeské univerzitě v Plzni.
Luboš: Já jsem pracoval jako vychovatel v Domově mládeže 10 let a pak jsem se přihlásil do konkurzu na vedoucího Domu dětí a mládeže. V konkurzu jsem uspěl. Při práci jsem pak vystudoval pedagogiku volného času na Teologické fakultě Jihočeské univerzity.
Co obnáší práce vedoucího DDM?
Luboš: Mnoho administrativy, jednání s Jihočeským krajem, který je naším zřizovatelem, zajišťování vedoucích kroužků, externích prostor, vytváření nových aktivit, organizace letních táborů, adaptačních a zážitkových kurzů a další činnosti.
Jak změnila vaši práci současná pandemie?
Luboš: DDM je z vládního nařízení uzavřeno. Nemůžeme se setkávat fyzicky, mimo jiné probíhají přípravy na letní činnosti našeho zařízení.
Marcela: Mám letos pátou třídu, výuka je pomalejší. Na jaře jsme jenom rozdávali a opravovali úkoly, nyní se na 2 až 3 hodiny denně s žáky vidíme. V tento čas je důležitá komunikace s rodiči. Pokud děti nemají techniku v rodině, mohou si od školy půjčit notebook nebo tablet.
Vědí o vás v zaměstnání, že jste křesťané?
Luboš: Kolegové to vědí. Ve spolupráci s P. Marcinem jsme zavedli religionistický kroužek Archa, ve kterém pokračujeme i s P. Rudolfem, a probíhá na faře.
Marcela: S dětmi vysloveně o náboženství nemluvím, snažím se jim předat důležité hodnoty způsobem přijatelným pro všechny, například v oblasti sebepoznání nebo ve vztahu k ostatním, jak se chovat v kolektivu.
Kam jezdíte rádi?
Víkendy trávíme většinou na Šumavě, odkud Marcela pochází. Tam se „nabíjíme“. Nová Pec spadá do farnosti Volary. V našem kostele sv. Jakuba nebyly za komunismu žádné bohoslužby, nyní je mše jen několikrát do roka – Vánoce, Velikonoce, poutní slavnost. Při poutní slavnosti jdeme okruh kolem Želnavy, cíl je u kostela, kde je mše v 11 hodin. Také tam občas mají mši němečtí rodáci, potomci těch, kdo museli po válce odejít. Po domluvě s farářem z Volar (Karel Falář) tento kostel pomáháme uklízet a staráme se o výzdobu před konanými bohoslužbami.
Jak se vám žije v blatenské farnosti?
Luboš: Věnuji se dětem v Arše, zapojujeme se do příležitostných akcí, do společenství 30+. Je dobře, že je tu kněz. Trochu mi chybí společenství, které by žilo i mimo kostel. Sejít se po mši na faře, strávit společně víkend. Někteří lidé se snaží, existují zpěvy z Taizé, skupina 30+, nedělní večery připravované Renatou, chrámový sbor, ale není zde spojovací prvek.
Marcela a Luboš: Oceňujeme otevřený kostel, je možnost se tu zastavit, zapálit svíčku, posedět, pomodlit se. Vždy nás povzbudí kázání P. Rudy.
Luboši, co tvoje aktivity v politice?
Před komunálními volbami v roce 2014 mne oslovili lidé ze strany Rovně a já jsem je chtěl podpořit. Tato strana volby vyhrála a od té doby jsem v zastupitelstvu. Pozici nejsilnější strany jsme obhájili i v roce 2018. Práce v komunální politice je jiná než práce v DDM. Vyrůstal jsem v Blatné a jsem rád, že se mohu podílet na rozvoji města.
Únor 2021 Rozhovor připravil František Jirsa