Mohu Tě požádat, abys nám o sobě něco řekla?
Narodila jsem se v r. 1934. Když mi bylo deset měsíců, zemřela mi maminka. Do pěti let o mě pečovali otcovi rodiče, pak se otec oženil a měla jsem novou rodinu. V mých deseti letech si mě vzala bezdětná tátova sestra do Jihlavy. Zde jsem vystudovala čtyřletou Vyšší zdravotní školu. Stala jsem se zdravotní sestrou a v tomto zaměstnání jsem setrvala až do důchodu. Toto povolání jsem měla velmi ráda. Zcela mě naplňovalo.
Jak jsi prožívala Velikonoce v dětství?
Chodila jsem na Velikonoční svátky do kostela a prožívala jsem je radostně.
Vyrůstala jsi ve věřící rodině?
Moje rodina je věřící, ale nechodí do kostela pravidelně. Spíše je to taková vlažná víra. K víře mne přivedl jako dítě pan katecheta, který učil na škole náboženství.
Proč věříš v Boha?
Mám dobrý pocit, že Bůh je nad námi, že řídí naše kroky a ochraňuje nás.
Byla jsi ochotnicí a zpívala jsi i ve farním sboru. Kdy jsi začala se zpěvem? Máš nějaké hudební vzdělání?
Se zpěvem jsem začala na střední škole v Jihlavě, kde jsme měli pěvecký sbor. V mládí jsem se učila na klavír.
Jakou duchovní píseň máš nejraději?
Narodil se Kristus Pán a Svatý Václave.
Máš nějakého oblíbeného světce?
Můj oblíbený světec je svatý Václav.
Jak jsi prožívala víru v komunistickém režimu?
Protože moji nejbližší nebyli silně věřící, nijak mě ve víře neposilovali. Já jsem chodila na pobožnosti, ale ne pravidelně.
Byla jsi ráda vším, čím jsi byla?
Můj život plynul tak, že čím jsem byla, byla jsem ráda.
Patří víra v Boha, dle tvého názoru, do 21. století?
Víra v Boha patřila a patří do každého století. Pomáhá člověku v každých životních situacích.
Rozhovor připravila Lenka Scheinherrová
