Šulcovi bydlí v domě několik metrů od kostela sv. Ondřeje. Václava (43) živí obchod s vínem, Olga (40) pracuje v horažďovické Charitě, Anna (17) denně dojíždí do Strakonic, studuje ve třetím ročníku gymnasia, Marie (16) je v prvním ročníku Obchodní akademie v Klatovech, kde přes týden bydlí na internátě, Kateřina (8) chodí do 3. třídy Základní školy v Chanovicích.
Olgo, jak ses dostala k práci v charitě?
Václavova maminka, paní Marie Šulcová, byla v roce 1997 spoluzakladatelkou a ředitelkou Oblastní charity v Horažďovicích. Do charity jsem nastoupila v lednu 1998 jako účetní. Po návratu z mateřské dovolené v roce 2003 jsem nastoupila jako ředitelka. Po necelých pěti letech jsem odešla opět na mateřskou dovolenou a nyní jsem v charitě ve funkci ekonoma a zástupce ředitelky.
Václave, co tebe přivedlo k obchodu s vínem?
Vyučil jsem se řezníkem, ale od malička jsem toužil mít pojízdnou prodejnu. Nyní jsem, dá se říci, obchodní cestující.
A jak jste se seznámili?
Václav: K víře nás vedla naše maminka, k prvnímu svatému přijímání nás připravoval P. Karel Flossmann ve Velkém Boru. Od mládí jsem se modlil za to, abych potkal správnou ženu, která by se mnou vydržela po celý život. Věřím, že jsem si Olgu vymodlil. A už proto, že se i za svobodna jmenovala Šulcová. Pocházím z nedalekých Svéradic a poznali jsme se u muziky. Chodili jsme spolu o víkendech tancovat, po roční známosti jsem šel na vojnu, psali jsme si, známost vydržela a po sedmi letech jsme se vzali.
Olgo, také ses modlila za manžela?
Olga: Já jsem nebyla vychována ve věřící rodině jako Václav. Do kostela jsme chodili jen občas. Když jsme spolu začali chodit, bylo mi 15 let. K víře mě přivedl Václav. Den před svatbou jsem absolvovala křest, biřmování, první svaté přijímání a druhý den jsme přijali svátost manželství. Jsme spolu, včetně chození, už 25 let.
Dcery se také zapojují do služby v kostele?
Marie: Začala jsem ministrovat v Chanovicích. Pak po mně P. Stanislav Bušta chtěl, abych začala hrát na varhany, protože jsem už díky němu trochu uměla. Jsem samouk, hraní mě baví, ale do umělecké školy jsem nikdy nechodila. Kačenka mě vystřídala v ministrování a od té doby v Chanovicích při mši hraji. Tady v Bezděkově jsem ministrovala, dokud sem jezdil P. Heřman Fritsch. Když přišel P. Piasecki, zahrály jsme poprvé o pouti a on nás požádal, abychom v hraní pokračovaly při každé mši. Varhany jsou zde ve velmi špatném stavu, stejně jako harmonium, které je na kůru, proto si vždy nosíme svoje elektronické klávesy.
Anna: Já jsem ministrovala jen občas jako malá. Teď při mši zpívám, ale jsem také jen samouk. Hraní a zpěvy na mši svatou vždy připravujeme a nacvičujeme společně s naší babičkou Marií Šulcovou.
Jak jste se dostali ke kostelničení?
Olga: V domě, který je přímo naproti kostelu, žiji od narození. Kostelníka dělal dlouhé roky soused pan Hájek. Po jeho smrti převzala službu jeho dcera, která nám později klíče a starost o kostel předala.
Co obnáší služba kostelníka v Bezděkově?
Václav: Otevírání a zavírání kostela, občasný úklid. Na velký úklid před poutí se sejde několik ochotných místních, i když někteří z nich ani do kostela nechodí. Olga se stará o květiny. V minulosti byl kostel kolem dokola okopán, nyní je celkem suchý.
Olga: Václav zvoní přede mší svatou. Když někdo zemře, zvonívá pan Suda umíráčkem. Zvoní se ručně. Když jsem byla malá, dojížděl sem z Blatné P. Koblih a mše byla každou neděli. Za P. Fritsche bývala mše jednou měsíčně, P. Piasecki zavedl mši dvakrát do měsíce. Když není mše v Bezděkově, jezdíme v neděli do Chanovic, které patří do vikariátu Sušice-Nepomuk.
Marie: Je škoda, že do kostela chodí tak málo lidí. Bezděkov je malá obec, trvale zde žije asi 80 lidí.
Kromě kostelničení se angažujete také jinak?
Olga: V předvánočním čase bývá vánoční koncert, zpívá zde Pěvecký a chrámový sbor Velkobor z Velkého Boru. Po vánočním koncertě bývá výstava ve škole (betlémy, staročeské Vánoce,…). Obejdeme vždy sousedy a kdo má něco zajímavého, zapůjčí to na výstavu. Také uvažujeme o živém betlému, ale zatím jsme vždy skončili tak, že si zapůjčíme několik figurín v životní velikosti, oblečeme je jako Marii, Josefa a položíme panenku do jesliček. Jednou se připojila k figurínám jako anděl dcera Maruška. Snad v budoucnu náš betlém ještě více oživíme.
Pořádají se také akce pro děti. V Bezděkově je dětí málo, ale sjíždějí se sem z okolí. Připravuje se pro ně každoročně velikonoční a vánoční dílna, pokaždé se sejde okolo 15 dětí.
Nepořádají se jenom akce spojené s církevními svátky, například dětský maškarní bál. Nejnavštěvovanější akcí je asi „Pohádkový les“, na který se sjede až 150 dětí. Vlastně je to pohádková alej, končíme u kamenné sochy Báby, kterou vytesal můj strýc Jiří Šulc.
únor 2017, rozhovor připravil František Jirsa
