Požádali jsme o rozhovor P. JCLic. Mgr. Rudolfa Huška, který od 1. července letošního roku nastoupil jako administrátor do našich farností.
Kde jsi prožil dětství?
Narodil jsem se před 43 lety v Opočně. Vyrůstal jsem v obci Stará Voda nedaleko Chlumce nad Cidlinou ve východních Čechách. Je to malá vesnička a podle místní pověsti jí dal jméno sv. Václav. Když projížděl místy, kde nyní vesnice stojí, dostal žízeň, sesedl s koně, napil se ze studánky a řekl: „Stará voda, ale dobrá voda“.
Jsme 4 bratři. Maminka ve dvacetišesti letech ovdověla, s mými dvěma staršími bratry tak zůstala sama, ale ve třiceti letech se znovu vdala a měla opět dva syny. Moji rodiče byli pokřtění, ale my už jsme pokřtěni nebyli.
Čím jsi chtěl být, když jsi byl kluk?
Miloval jsem vodu a ryby, proto jsem chtěl být rybářem. Sestřenice mi jednou řekla, to mi bylo asi pět let, že rybaření není žádná práce, ale jenom koníček. Byl jsem z toho moc smutný, ale ve čtrnácti letech jsem se šel opravdu učit rybářem do Třeboně. Učení jsem zakončil maturitou a pak jsem pracoval tři roky jako rybář v Chlumci nad Cidlinou.
Jak ses dostal k víře?
Během studia v Třeboni jsem uvěřil při četbě Bible. Maminka ji kdesi zdarma dostala, půjčil jsem si ji, a jedním dechem si přečetl evangelium sv. Marka. Když jsem Písmo zavřel, můj život se úplně změnil. Bylo mi jasné, že zde je Pravda, za kterou musím jít. Bůh byl najednou tak blízko, až jsem z té změny dostával záchvaty štěstí. Asi jako když se dva lidé navzájem zamilují na první pohled. To mi bylo 19 let. Všechny peníze jsem utratil za náboženskou literaturu a rozhodl jsem se ihned studovat teologii, abych se o tom všem více dozvěděl, i když jsem ještě nebyl pokřtěn. V té době jsem se seznámil s P. Karlem Vrbou, který krátce před tím přišel do Třeboně z Jindřichova Hradce, připravil mě na křest a také mě sám pokřtil. V Třeboni jsem potom na faře vykonával civilní vojenskou službu.
Kdy ses dostal ke studiu teologie?
Začal jsem studovat v roce 1998 na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zůstal jsem s P. Vrbou v třeboňském klášteře a v roce 2002 jsme ho doprovázel i do Písku, kde byl okrskovým vikářem. V roce 2004 jsem studium ukončil a nastoupil jako pastorační asistent v Písku, v roce 2013 do Záhoří. V roce 2015 jsem přijal jáhenské svěcení, na kněze jsem byl vysvěcen 6. srpna 2016.
Co znamená titul JCLic?
Je to zkratka latinských slov iuris canonici licentiatus, česky licenciát kanonického práva. V roce 2012 jsem začal studovat kanonické právo na Katolické univerzitě Jana Pavla II. v Lublinu. Studium organizovala Akademie kanonického práva v Brně, přednášky a zkoušky byly na Vranově u Brna, vyučující byli převážně z Lublinu, přednášky byly hlavně v polštině, některé také česky nebo slovensky. Studium jsem dokončil v roce 2016. Ve stejné době dokončil podobné studium, ale na jiné škole, také P. Stanislav Brožka působící nyní ve Veselí na Lužnicí a oba jsme se stali advokáty Metropolitního církevního soudu Arcidiecéze pražské.
V české církevní provincii pouze naše českobudějovická diecéze nemá vlastní církevní soud, spadáme proto pod církevní soud pražské arcidiecéze. Advokátem zde byl P. Jiří Čepl OMelit, který ale nyní působí mimo naši diecézi. Kromě nás dvou advokátů jsou zde z naší diecéze ještě dva doktoři kanonického práva, českokrumlovský prelát Václav Pícha a P. Jan Löffelmann, kteří při soudu pracují jako soudci.
Co obnáší práce advokáta?
Advokát je prakticky první úřední osobou, na kterou se mohou obrátit lidé, kterým se rozpadlo manželství. Na začátku většinou musí advokát vysvětlit, že nezařizuje žádný církevní rozvod, ale může z průběhu známosti a společného života v manželství nalézt jisté skutečnosti, které by církevní soud mohl projednat v soudním procesu, a tím odpovědět na otázku, zda manželství bylo od začátku neplatné. Pokud se nějaká taková závažná skutečnost najde, poradí, jaké je třeba shromáždit dokumenty, seznámí žadatele s jednotlivými kroky soudního řízení, pomůže napsat žalobu k církevnímu soudu a v případě jejího přijetí doprovází klienta celým soudním procesem. Je důležité vědět, že cílem tohoto soudního procesu není zjišťovat, kdo nese vinu na rozpadu manželství. Církevní soud se pouze snaží zjistit, zda v okamžiku uzavření manželství byly splněny všechny podstatné podmínky pro jeho platnost. Pokud splněny nebyly, je manželství prohlášeno za neplatné od začátku. Nikdy nevzniklo.
Jak vypadá tvůj běžný den?
První povinností kněze je být s Kristem. Vstáváme proto před čtvrtou hodinou, od 4.15 se modlíme v kostele z tištěného breviáře Denní modlitbu církve, 45 minut rozjímáme, pak následuje modlitba posvátného růžence a před 6. hodinou se vracíme na faru. Když lidé uvidí ráno v presbytáři kostela mírné světlo, nemusí se bát, že jsou to zloději. Také v poledne se modlíme breviář v kostele a večer nešpory a rozjímání. K tomu samozřejmě každodenní celebrování mše svaté. Prostor mezi těmito posvátnými chvílemi vyplňuje obyčejná farářská práce.
Ještě rybaříš?
Již dlouho ne. Začal jsem jako rybář amatér s udicí, pak jsem se stal rybářem profesionálem a dnes jako kněz jsem v jistém smyslu rybářem lidí. I když po příchodu do Blatné jsem se ke klasickému rybaření opět přiblížil: fara je hned u vody a na dohled je i firma Blatenská ryba. O rybáři se někdy říká, že je to tichý blázen. Nám také občas někdo řekne, že jsme blázni, když trávíme v kostele před svatostánkem tolik času a modlíme se. Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán. Bez něho totiž nic nedává smysl.
srpen 2017, rozhovor připravil František Jirsa
