Živý růženec vznikl v roce 1826 ve Francii z podnětu Pauline Jaricot, která chtěla najít způsob, jak zachránit duše nevěřících ve svém okolí. V 17 letech byla oslovena promluvou faráře, poznala 
marnost svého dosavadního způsobu života a rozhodla se ho změnit. O Vánocích složila slib čistoty a postupně objevila smysl svého života v úctě k Nejsvětější svátosti a v nápravě za urážky proti Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Založila společenství 10 lidí s názvem „Ti, kteří dělají nápravu“. Společenství získalo misijní rozměr. Podporovalo misie modlitbou i týdenním finančním darem na spolupráci při šíření evangelia. Každý bral na sebe zodpovědnost najít dalších deset lidí, kteří se budou modlit za misie.
Živý růženec tvoří lidé, kteří se společně modlí tuto modlitbu. Vždy 20 lidí se spojuje do jediné růže, kterou tvoří 20 tajemství podle růženců radostného, růžence světla, bolestného a slavného. Členové živého růžence se zavazují denně k modlitbě předem určeného desátku, který se po měsíci mění. Skupinka živého růžence se tak denně pomodlí celý růženec. Živý růženec je možné modlit se ve farnosti, ve společenství mimo farnost nebo také například s Papežským misijním dílem, jehož byla Pauline Jaricot zakladatelkou.
Od roku 2011 se k Živému růženci zapojilo pět žen z farnosti Blatná. V roce 2014 se podařilo rozšířit tuto krásnou myšlenku a konečně vznikla \“plná\“ růže, tedy společenství 20 lidí. Oficiálním zahájením była mše sloužená na oltáři sv. Josefa, při kterém kdysi fungovalo růžencové bratrstvo. Do modlitby se mohou zapojit i další. Ať už jsou to nemocní, kteří se nemohou dostat na bohoslužby, ale denně se modlí; ať už jsou to ti, kteří mají přes den hodně práce, ale večer si čas na jeden desátek udělají anebo zkrátka kdokoliv, kdo se chce společně modlit, a to bez ohledu na farní příslušnost. Pak už jen stačí kontaktovat paní Jaroslavu Hájkovou (tel. 608 713 214), která se o organizaci této modlitby stará.
