Kostel Proměnění Páně na vrchu Křesovec nad Pacelicemi pochází z roku 1765. Po mnoho let byl kostel cílem tradičních poutí. Bohužel v průběhu druhé poloviny 20. století začal pozvolna chátrat. Ale v posledních letech opět ožívá zásluhou místních obyvatel. Některé z nich jsme požádali o rozhovor. Rozhovoru se zúčastnili Anna a Josef Horovi z Pacelic a Vlasta Pěnkavová ze Škvořetic, předsedkyně spolku Křesovec.
Jak došlo k tomu, že se staráte o kostel na Křesovci?
A.H.: Všechno začalo v roce 1996, kdy jsme koupili ruinu domu v Pacelicích. Do roku 2000 jsme dům přestavovali a při procházkách jsme často mířili ke kostelíčku na Křesovci. Kostel nás začal přirozeně zajímat, protože je jen několik set metrů od našeho domu. Postupem času jsme se setkávali s ostatními sousedy z Pacelic i Škvořetic, kteří mají toto místo rádi.
V jakém stavu byl kostel?
V.P.: V té době měl kostel zazděné vchodové dveře, okenní výplně byly velmi poškozené a střecha začínala pomalu dožívat. V okolí kostela bylo spoustu náletových dřevin.
Kostel tehdy patřil církvi, v roce 2016 byl za symbolickou korunu předán spolku Omnium. Spolek Omnium nechal osadit okna a vchod do kostela novými železnými mřížemi a pustil se do opravy střechy kostela. Byl rozebrán celý strop, odstraněna zhruba třetina poškozené střešní krytiny a na této části byla vyměněna krovová konstrukce. K zakrytí střechy krytinou však již nedošlo, otvor byl provizorně přikryt plachtou, která za několik let přestala krov chránit a do kostela začalo zatékat. Spolek Omnium se dostal do finančních potíží a bylo zřejmé, že další opravy pokračovat nebudou.
Jak jste začali s opravami vlastními silami?
J.H.: Nejprve jsme začali vyřezávat náletové dřeviny v okolí kostela. Když jsme viděli, že opravy nepostupují a do kostela zatéká, chtěli jsme kostelík koupit. Založili jsme za tím účelem v roce 2022 spolek Křesovec, abychom mohli kostel převzít do vlastnictví a systematicky se o něj starat. Obec Škvořetice naši činnost od začátku podporovala, i když sama kostel vlastnit nechtěla.
V.P: Původně jsme ho chtěli koupit právě od spolku Omnium, ale jednání byla složitá, a nakonec se ukázala jako slepá ulička. Roku 2022 se spolek Omnium dostal do insolvence, proto jsme začali jednat s insolvenčním správcem.
J.H.: Se souhlasem správce jsme provizorně zakryli část střechy, na které dožívala plachta po spolku Omnium. To stálo přibližně 40 000 Kč. Materiál – tašky – nám daroval pan Říha z Pacelic. Všechny úpravy jsme dělali ve spolupráci s památkáři. Chtěli jsme použít tašky bobrovky, ale podle památkářů tam musí být prejzy. V budoucnu bude potřeba výměna celé krytiny.
Po dvou letech jednání jsme kostel jako spolek Křesovec odkoupili. Nebylo to však symbolicky za korunu. Samotný kostel stál 50 000 Kč.
Jak sháníte peníze na opravy, jaké máte další plány?
V.P.: Rádi bychom začali s první etapou opravy střechy už v roce 2026. Díky tomu, že se prodloužilo původní stavební povolení vydané ještě pro Omnium, máme čas do ledna 2029. Chystáme se využít dotace z havarijního programu Ministerstva kultury. Tato dotace je však podmíněna spoluúčastí. Pro první etapu potřebujeme nashromáždit částku alespoň 200 000 Kč. Proto jsme založili pro případné dary transparentní účet u Fio banky (číslo účtu 2702191429/2010) a zvažujeme i využití různých „darovacích portálů“ například Donia.
Je to běh na dlouhou trať – nadšení máme, ale peníze se shánějí hůř. O dotaci budeme žádat začátkem roku 2026.
Jak informujete okolí o svých aktivitách?
V.P.: Na propagaci se zaměřujeme přes Facebook, na webu obce máme svůj prostor, dále je nástěnka u kostela a na Obecním domě v Pacelicích. Publikujeme informace v místním zpravodaji, Obecním bubeníčku, dopisujeme do Blatenských listů a SOBáčku.
A.H.: S propagací nám také pomohli pánové Vladimír Červenka a Čestmír Cimler, kteří zpracovali historii kostela, obou kaplí a dalších sakrálních památek v obci. Připravili tištěné materiály – brožury – už na první Noc kostelů v roce 2022.
Kromě Noci kostelů jsou v kostele ještě další aktivity?
A.H.: V roce 2019 přišla Hanka Koubková s nápadem uspořádat živý Betlém. Měla připravený scénář a lidé se začali spontánně scházet. Od té doby je živý etlém každý rok. Účinkuje okolo 20 lidí, přichází 60–80 diváků.
Další akcí u kostela a nyní už v kostele je právě zmiňovaná Noc. Zapojujeme se do ní jíž čtvrtým rokem. Probíhá nejen v kostele ale i v obou škvořetických kaplích. Letos jsme na ni připravili výstavu „Žili a žijí tu s námi“ – představení živočichů žijících v okolí kostela a velký návrat sochy svatého Peregrina. Ze začátku jsme nevěděli, koho socha představuje a říkali jsme mu svatý Pacelius. Později nám ho popsal pan Vladimír Červenka, za což mu velice děkujeme. Sv. Peregrin byl odvezen a vrátil se při předávání kostela jako jediná zachráněná socha z celé figurální výzdoby kostela.
Také vyrábíme křížky. Odléváme je z vypadaných rámečků skleněných výplní vitráží, které jsme během let nasbírali na Křesovci. Model podle vzoru kříže na kostele navrhl Petr Štěpán a Josef Hora mladší ho vytiskl na 3D tiskárně. Podle vzoru byly připraveny formy a Josef Hora starší odlévá zjednodušenou kopii křížku.
Letos přibyl i koncert v sobotu 7. června. Plakát graficky zpracoval Josef Hora. Namaloval na něj obrázek podle staré pohlednice z roku 1928. Jen trochu „vykácel stromy“, aby byl kostel dominantou kraje jako za starých časů.
Na Velikonoce pořádá spolu s obcí rodina Rosinova, nejsou sice členy spolku, ale patří mezi podporovatele, hledání vajíček kolem kostela.
Dále se podílíme na poutích, sázíme stromy. Se ženami ze Škvořetic se příležitostně staráme o obecní kaple. Spřátelený Neformální spolek včelařů opravil boží muka a výklenkovou kapli. Pořádáme brigády, kterých se účastní nejen členové spolku, ale i starousedlíci, například „holky z Pacelic“ ve věku přes 70 let, které při úklidu kostela ukázaly více elánu než mnozí mladší.
Hodně nám pomáhá pan František Vošahlík se svým bohatým archivem fotografií a materiálů. Využíváme je většinou při pořádání Noci kostelů. Na základě fotografie z roku 1942 byl na náklady dalšího příznivce historie obnoven nápis na kapličce Nejsvětější Trojice.
V poslední letech také obnovujete poutě.
A.H.: Nevím přesně, ve kterém roce byla poslední pouť, ale podle vzpomínek našich sousedů byly stánky podél cesty z Pacelic až nahoru ke kostelíku. K obnovení poutí došlo až 8. srpna 2015, kdy sloužil P. Marcin Piasecki mši venku vedle kostela.
Od roku 2021 se koná pravidelně v létě na svátek Proměnění Páně pěší putování z Obory u Radobytec na Křesovec, kde je na závěr poutní mše. V předchozích letech končilo toto putování dvakrát mší v kapli Panny Marie Bolestné ve Škvořeticích. Poutě se pravidelně zúčastňují řádové sestry z Rajhradu u Brna, jejichž zakladatelka, Matka Rosa Vůjtěchová, v mládí touto cestou chodila.
Také na tento svátek bývá v Obecním domě v Pacelicích pouťová zábava pro malé i velké. Někdy se tu sejde více lidí než na pouti škvořetické.
červen 2025 Rozhovor připravil František Jirsa
Noc kostelů ve Škvořeticích a Pacelicích – doplněk k rozhovoru
Při Noci kostelů jsem navštívil nejprve kapli Nejsvětější Trojice ve Škvořeticích, kde byla výstava s názvem „Škvořetická škola, aneb co se učilo 23. května v minulých letech“. Na výstavních panelech byly plánky a obrázky budovy školy, fotografie žáků, stránky z třídní knihy. V době okupace to byla „Klassenbuch“ a až po tímto německým názvem bylo česky „Třídní kniha“. Místní lidé v dokumentech nacházeli jména svých předků a známých a na starých školních fotografiích hledali jejich podoby. Jako „náplava“ jsem žádná jména z dokumentů neznal, ale i tak mne výstava zaujala. Materiály na výstavu zapůjčil ze svého bohatého archivu pan František Vošahlík.
V kapli Panny Marie Bolestné byla výstava liturgických oděvů, včetně popisu jednotlivých součástí a vysvětlení významu různých barev v průběhu liturgického roku. Soška Panny Marie na oltáři měla bílé šaty s hvězdami a bílý pláštík – takové oblečení jsem na ní ještě neviděl.
Ze Škvořetic jsem jel do Pacelic a při příjezdu ke Křesovci mě velký nápis nasměroval na parkoviště, kde už stála řada aut. Z parkoviště až ke kostelíku Proměnění Páně vedla alej svíček. Před kostelem odléval křížky zmíněné v rozhovoru Josef Hora starší. Už se stmívalo a uvnitř již mnoho denního světla nezbývalo.
Socha sv. Peregrina byla osvícená, nestála na oltáři, ale na zemi. Proto bylo možné si tuto nádhernou řezbářskou práci prohlédnout opravdu zblízka. Na stěnách byla výstava „Žili a žijí tu s námi“ – obrázky a popis živých tvorů, kteří se vyskytují v okolí nebo uvnitř kostela. Výstava osvětlená nebyla, návštěvníci využili světlo svých mobilních telefonů. Mnozí příchozí rádi přispěli do pokladničky, aby tak umožnili další opravy kostela.
V obou kaplích i v kostele bylo vidět, že stejně jako v minulých letech věnovali pořadatelé přípravě, propagaci a i průběhu Noci kostelů hodně času – a výsledek stál za to.
