Charitní činnost chápeme jako přirozenou vlastnost křesťana
Rozhovor se členy Charity Katovice se konal při příležitosti 30. výročí založení. Zúčastnilo se ho osm lidí z Katovic a několika okolních obcí, mezi nimi byla ředitelka paní Alena Navrátilová a dvě zakládající členky. Na většině odpovědí se podílelo několik lidí, proto nejsou u odpovědí uvedena konkrétní jména. Při setkání bylo vidět nadšení, se kterým mluví o své práci.
Jak vznikla Charita Katovice?
Charita v Katovicích vznikla v roce 1995. P. Jan Pietoň měl starost, jak se lidé z malých obcí v okolí dostanou na společné přijetí svátosti nemocných, které připravoval v Katovicích. Charitu založili aktivní lidé z farností Katovice, Kraselov, Volenice a Střelské Hoštice. První setkání se uskutečnilo před Vánoci na faře ve Volenicích, pak začala setkání v kaplance v Katovicích. Formálně byla Charita Katovice jako právnická osoba založena 9. března 1995.
Jak jste připravovali udílení svátosti nemocných?
Nejprve objížděl pronajatý autobus okolní vesnice a nabíral lidi, kteří si přáli zúčastnit se mše svaté a přijmout svátost nemocných. Během let autobus využívalo stále méně a méně lidí, ekonomičtější je nyní svážet zájemce auty, z některých obcí přijede menší autobus. Kdo by chtěl jet a nemá odvoz, má telefon na pana Čapka, který je ochotný pro zájemce dojet. Udílení svátosti se konalo nejdříve v kostele, později na faře, a protože zájem stále roste, v posledních letech si pronajímáme sál v obecním Kulturním domě, který je bezbariérový. Přijedou tři kněží, lidé mohou prožít svátost smíření, následuje mše svatá s přijetím svátosti nemocných. Po skončení obřadu následuje v bočním sále občerstvení. Každý účastník dostane bonboniéru a ženy ještě pokojovou květinu. Několik let trvalo, než si lidé na občerstvení zvykli, ale v posledních letech už je nemůžeme „rozehnat“. Je to7 pěkný pohled, když mladí roznášejí babičkám občerstvení. Umožnit lidem přijetí svátosti pomazání nemocných je stále jednou z našich hlavních aktivit.
Zapojujete se také do Tříkrálové sbírky?
Tříkrálová sbírka u nás začínala skromně, po Katovicích chodila jedna skupinka, která byla na konci dne vyčerpaná. Postupně se počet koledníků zvyšoval a v posledních letech je v Katovicích osm skupinek, které za několik hodin obejdou celé městečko. Další skupinky chodí v okolních obcích, celkem se vybere kolem 200.000 Kč. Důležitá je adresnost záměrů sbírky, lidé vědí, na co peníze půjdou. Smyslem Tříkrálové sbírky není jenom vybírání peněz, ale také vytváření společenství, proto se koledníci z Katovic včetně vedoucích skupinek sejdou na oběd u Čapků, kde je paní Hana pohostí vývarem s domácími nudlemi a špagetami s omáčkou. V Horním Poříčí Jana Kubešová navykla místní koledníky na řízky a změnu na jednodušší špagety odmítají. Koledníci se během let postupně obměňují, někteří dorostli do úlohy vedoucích skupinek.
V posledních letech byla také zpřesněna evidence vybraných peněz, takže nyní každá obec ví, kolik bylo při sbírce vybráno. Z tříkrálové sbírky dostáváme 60% vybrané částky, což j v posledních letech největší příspěvek do našeho rozpočtu.
Jaké máte další zdroje financí?
Příjmy máme také z každoročního charitního plesu, který je ale především společenskou událostí. Letos už byl 31. ročník. Zpočátku to byl náš jediný příjem, tehdy to bylo kolem deseti tisíc korun. Organizace plesu je náročná, v podstatě týden před i týden po žijeme plesem. Když začala Tříkrálová sbírka, příjmy se postupně zvětšovaly, i plesy postupně začaly vynášet více.
K čemu peníze využíváte?
Velká část rozpočtu je určena pro „ležící pacienty“. Jedná se o lidi, kteří žijí v domácnosti a jsou ať už vzhledem k nemoci nebo ke stáří zcela závislí na pomoci členů rodiny. Snažíme se najít všechny takové lidi, spolupracujeme při tom s obvodními lékaři, gerontologickými sestrami i se starosty obcí. Po vytvoření seznamu „ležících pacientů“ se určené finance mezi ně rozdělí rovným dílem. V adventním období pak naši zástupci navštíví všechny domácnosti, předáme přání a (proti podpisu) peníze určené na dopravu do zdravotnických zařízení. Popovídáme, pokud potřebují další pomoc, zkontaktujeme se strakonickou nebo českobudějovickou Charitou. Navazujeme s rodinou osobní vztahy, které často přetrvají po odchodu nemocného do Domu s pečovatelskou službou nebo i po smrti pacienta. Jezdíme za našimi lidmi do Strakonic a Sousedovic. Víra se propojuje s reálným životem, dává nám to smysl. I když člověk zestárne, uvědomuje si, že o něm někdo ví, že i starý člověk má hodnotu. Navštěvovat ležící pacienty mi vždy otevře oči a vrátí mne to nohama na zem. Uvědomím si, co všechno jsem dostala a jsem za to vděčná. Částka pro jednoho člověka není příliš významná, prakticky se jedná o jeden větší nákup. Daleko důležitější je pocit, že pacient a pečující rodina nejsou sami, že si jich někdo všimne, vyslechne jejich trápení.
Pořádáme také autobusové zájezdy – na pouť do Strašína, po památkách Šumavy, do Meditační zahrady v Plzni, letos v létě plánujeme pouť na Čihošť a do Želivi.
Jak se lidé dozvědí o plánovaných akcích?
Čtyřikrát ročně vydáváme zpravodaj, který je společným informačním zdrojem farní charity a farností Katovicka. Vychází v nákladu cca 600 výtisků, předvánoční číslo 900 výtisků. Pravidelně obsahuje „Slovíčko kněze“, informace o minulých událostech a pozvánky na budoucí akce. Zpravodaj začal vydávat P. Šimeček, který žil v Katovicích v důchodovém věku a býval redaktorem Katolického týdeníku. Po něm převzal štafetu vydávání Stanislav Talián, nyní je za zpravodaj odpovědný Miroslav Čapek. Zpravodaj je distribuován po kostelech, odkud jej farníci roznášejí i těm, kdo do kostela pravidelně nechodí. Dalším informačním kanálem jsou webové stránky katovice.charita.cz a Facebook. Na webu je k dispozici mimo jiné archiv zpravodaje.
Kolik máte členů?
Nemáme žádné zaměstnance, veškerá činnost je vykonávána ve volném čase, všechny získané peníze jsou věnovány potřebným. Charita působí v mnoha malých obcích v okolí Katovic, auto je často potřeba. Používáme vlastní auta, cestovní náklady si neproplácíme, dobrovolnické hodiny nepočítáme. Neexistuje seznam členů charity, nevyplňují se výkazy práce, neeviduje se kolik benzínu kdo projezdil v charitních záležitostech. V tomto ohledu je naše charitní „podnikání“ zdánlivě živelné, ale výsledky jsou významné a viditelné. Setkání charitních dobrovolníků se koná jednou měsíčně a tato setkání jsou také prakticky setkáním pastorační a ekonomické rady farnosti, i když tyto „rady“ nejsou formálně ustanoveny. Charita je úzce propojena s farností, stejní aktivní lidé jsou ve farnosti i v charitě. Charitní činnost chápeme jako přirozenou vlastnost křesťana.
Pouze několik lidí má funkce – paní Alena Navrátilová je statutární zástupce, Jana Kubešová je účetní a ekonom, Miroslav Čapek redaktor zpravodaje. Na setkáních se hodnotí minulé akce a domlouvají další.
Cílem je mít ve všech obcích „zastoupení“, to znamená člověka, na koho je možné se obrátit např. s pořádáním Tříkrálové sbírky, distribucí zpravodaje apod. A zároveň je dobré, že v obci vědí, že tento člověk je „z Charity“ a mohou se na něj v případě potřeby obrátit. Nyní máme zastoupení ve většině z přibližně třiceti obcí Katovicka.
Jaké akce připravujete ve farnosti?
Pořádáme sportovní turnaje, Jílkův pohár je akce pro celou rodinu, tábory pro děti z náboženství, nejprve byl jeden turnus, později dva, v roce 2024 byly už tři turnusy. Máme víkend pro mládež a víkend pro děti. Snažíme se podporovat akce i v malých obcích, nejen v Katovicích. Například v Novosedlech byl dětský maškarní bál, v Poříčí chodí na Štědrý den děti do lesa krmit zvířata. Ve Volenicích postupně opravujeme převážně svépomocí faru, udělali jsme tam kapli, vyrobili mozaikový kříž, koupili ping-pongový stůl. Je tam indukční plotýnka, hrnce, talíře, …. Pomáháme všem, nejen lidem z farnosti. Lidé vědí, že farnost žije.
Chcete něco na závěr vzkázat čtenářům?
Potěšilo nás, že si naší organizace všimlo i ve vedení Charity Česká republika. V roce 2010 byl za rozvoj charitního díla oceněn in memoriam bývalý ředitel Stanislav Talián a v roce 2018 Miroslav Čapek. Tato vyznamenání chápeme ne jako osobní pochvalu jednotlivce, ale jako ocenění našeho malého charitního díla nás všech.
Naším velkým ochráncem je P. Josef Jílek (1908-1945), velký vzor osobního nasazení, příklad toho, že i v tlaku je možné duchovně růst. Vzory jsou důležité pro další generace. Máme zde také dvě skupiny živého růžence, celkem 40 lidí, modlíme se každý doma a dvakrát do roka máme společné setkání. To jsou neviditelné motory, které pohánějí farnost i charitu – bez toho bychom nefungovali.
duben 2025 Rozhovor připravil František Jirsa
