Letošní pouti na Svatou Horu se zúčastnily také dvě ženy, které nepatří přímo do našich farností, ale mají k nám blízko. Jednou z nich je Kateřina Broučková, která pracuje jako nemocniční kaplanka v Nemocnici následné péče v Horažďovicích.
Proč ses vydala na pouť na Svatou Horu?
Ve stejnou dobu se konala pouť z Českých Budějovic do Slavkovic, které jsem se několikrát zúčastnila v minulých letech. Bylo mi líto, že letos nemohu na pouť jít, protože už jsem zaměstnaná. Pak jsem si vzpomněla, že v blatenském farním zpravodaji jsem viděla informaci o pouti, která se koná ve středu a ve čtvrtek, kdy mám volno.
Svatá Hora mne už dlouho přitahuje. Když jsem žila v Praze, jezdila jsem tam při různých příležitostech. Také příbramskou porodnici sem si vybrala pro porod prvního dítěte, protože je odtud výhled na Svatou Horu.
Problém byl, že jsem nebyla přihlášená. Špatně jsem si přečetla datum přihlášení jako 22. 7. Líbilo se mi, že je šance přihlásit se pouhý den předem. Teprve v pondělí 21. 7. jsem zjistila, že přihlášky byly uzavřeny před měsícem (22. 6.). Ale nevzdala jsem to, zavolala jsem paní Vlkové a ta mi umožnila zúčastnit se pouti i s ubytováním v Březnici.
Jak ses dostala k našemu farnímu zpravodaji?
Nejdříve jsem se musela dostat k manželovi. Přivdala jsem se do Svéradic a poznávala jsem manželovy příbuzné. Nejbližší příbuznou byla teta, která bydlela v Čečelovicích. Navštěvovali jsme ji každou neděli. Teta jezdila na mši svatou do Záboří, odtud si přinášela zpravodaj a dávala mi ho ke čtení. Pak teta zemřela a zpravodaj jsem už nedostávala. Všimla jsem si poznámky – kdo chce zpravodaj dostávat mailem, ať si napíše. Tak jsem napsala a zpravodaj pravidelně dostávám.
Vedlejší obec je Slatina a chtěla jsem vědět, kdy je tam mše v kapličce sv. Jana Nepomuckého. Letos jsem tam byla poprvé na mši svaté na kole – díky zpravodaji jsem se dočetla, kdy tam mše je.
Jak se ti putování líbilo?
Překvapilo mne pohoštění u Urbanů v Černívsku. Vážím si lidí, kteří mají odvahu a sílu přijmout tak velkou skupinu lidí a uvařit pro ně oběd. Luxusní bylo ubytování v Březnici i jídlo tam bylo dobré, i zmrzlina, prohlídka kostela a večerní kulturní program. Překvapením byl boršč na Beránkách, zklamalo mne pouze slabé občerstvení na Svaté Hoře. Bylo příjemné zkultivovat (nebo možná zkulturnit) se po pochodu před mší svatou v exercičním domě. Počasí bylo úžasné, pršelo až na Svaté Hoře), došli jsme ve zdraví, měla jsem pak i odvoz domů. Ze Slavkovic si pokaždé odvážím domů tričko, tady jsem tričko po focení vrátila, ale odvezla jsem si perníkovou tlapičku, která mě moc potěšila.
Půjdeš za rok na Svatou Horu znovu?
Raději bych šla do Slavkovic, ale nevím, zda budu mít dovolenou.
Jak to, že máš dva dny v týdnu volné?
Jsem zaměstnaná jenom na částečný úvazek (16 hodin týdně). V nemocnici jsem od října 2024, takže se s prací postupně seznamuji a učím se to.
Co je potřeba pro to stát se nemocniční kaplankou?
Člověk musí mít vysokoškolské vzdělání z teologie (stačí bakalář) nebo magisterské z příbuzného oboru. Já jsem vystudovala teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Magisterské studium jsem dokončila v roce 2009. Další podmínkou jsou 3 roky praxe v pastoraci – tu jsem získala ve farnosti ve Dvoře Králové nad Labem, kde jsem pracovala jako pastorační asistentka. A také je ještě třeba absolvovat roční kurz pro nemocniční kaplany.
Proč jsi studovala teologii?
Abych mohla učit náboženství ve škole. Již v průběhu studia jsem učila v Praze na škole „Brána jazyků“.
Jak ses dostala k práci nemocniční kaplanky?
Vdala jsem se, přestěhovala se z Prahy do Svéradic, byla jsem s dětmi doma, přemýšlela jsem a modlila se za to, abych našla vhodné zaměstnání, při kterém bych se mohla věnovat i svým dětem.
Asi v roce 2021 při ohláškách ve Velkém Boru pan farář říkal, že nemocnice v Horažďovicích potřebuje nemocničního kaplana. Řekla jsem mu, že mám zájem, ale nemám kurz. Zjistila jsem, že bude otevřen v Olomouci, ale tam by bylo pro mne kvůli rodině obtížné dojíždět. V Plzni už tehdy kurz běžel. Na podzim 2022 do LDN jako kaplanka nastoupila sestra Jana z Kongregace Školských sester de Notre Dame v Horažďovicích. Tu o tuto službu požádal biskup Vlastimil Kročil, neboť Horažďovice patřící do plzeňského kraje zároveň přísluší pod českobudějovickou diecézi.
V červnu 2023 mi farář nabídl kurz na teologické fakultě v Českých Budějovicích. Na praxi jsem pak byla v hospici v Prachaticích a ve strakonické nemocnici. Během kurzu sestra Jana z Horažďovic odešla do řeholní komunity v Hradci Králové a já jsem ihned po závěrečné zkoušce nastoupila na její místo.
Co tvoje práce obnáší?
V povědomí pacientů je, že nemocniční kaplan je tu hlavně pro věřící, ale už na kurzu nám zdůrazňovali, že péče o každého pacienta by měla být nejen po stránce tělesné, psychické, sociální, ale i duchovní. Lidé na ten duchovní rozměr zapomínají, ale je pro ně zdrojem síly. A to nejen pro věřící. Kaplan se snaží rozvíjet nebo jim pomoci odkrýt tento rozměr života (např. vnímáním přírody, vděčností za prožitý život).
Největší část pacientů si chce jen tak popovídat. Žiji zde již dlouho a s místními pacienty tak nacházíme další společná témata. Někteří pacienti se pak svěřují s životními těžkostmi, co je trápí, z čeho mají strach a spolu se pokoušíme nalézt odpovědi na duchovní otázky a jejich obavy nebo smutek rozptýlit. Jiní chtějí probrat svůj život, sdílet s někým svůj příběh, ulevit si tím, anebo pacienti s vážnými komplikacemi chtějí pomoci připravit se duševně na odchod z tohoto světa. Je to asi desetina pacientů, ale jsou to právě ti, pro které je péče duchovního nejvíce přínosná a nejvíce ji potřebují. Hlavním předpokladem mé práce je umět trpělivě naslouchat. Jako kaplanka jsem pak samozřejmě vázána mlčenlivostí a etickým kodexem nemocničních duchovních.
Jednou za 14 dní sem přichází pan farář a notredamka sestra Anežka. Nemocnice následné péče v Horažďovicích má k dispozici asi 140 lůžek. Aktivně věřících pacientů je zde minimum, jsou tu lidé, kteří např. chodili do kostela v dětství. Na mši je maximálně 15 někdy jen 3 nebo 4 lidé. Když má někdo zájem, donesu mu svaté přijímání. Jsem velmi ráda, že se v objektu nemocnice nachází kaple se svatostánkem, kde se mohu s pacienty scházet i mimo mše sv. na společnou modlitbu nebo na soukromý rozhovor.
Nemocniční kaplan je tu i pro personál, našla jsem zde blízkou osobu v paní Šmrhové. Šmrhovi kdysi bydleli ve Velkém Boru a zdejší pan farář mi říkal, že je velká škoda, že odešli do jiné farnosti.
Září 2025 Rozhovor připravil František Jirsa
