Vojtu známe z blatenského kostela, kde ministruje společně se svým tatínkem Janem. K rozhovoru jsou připojeny poznámky rodičů (psané kurzivou).
Byl jsi dnes v kostele?
Ano, bylo tam hodně lidí a počítal jsem, že 67 šlo ke svatému přijímání. Ale někdy to spočítám špatně. Ministroval jsem, ministroval taky taťka a pan Polánka.
Co rád děláš?
Hraju na klávesy.
Jak dlouho máš klávesy?
Dva měsíce. Od Vánoc. Hraju na ně sám, ale napadlo mne, že se musím naučit noty, umím jenom bez křížků a béček. Budu hrát podle not, teď hraju nazpaměť. (Vojta dokáže hrát podle sluchu, má hudební talent po babičce Ludmile, která byla dlouhé roky varhanicí a vedoucí chrámového sboru ve Strakonicích.)
Chodíš někam do hudebky?
Učím se sám a možná, pokud bude šance, tak bych se chtěl naučit na varhany. Na klávesy můžu hrát jako na varhany. Tady to je svatá Cecílie, protože je patronem varhaníků. (Na klávesách má postavenou sošku.)
Hraješ ještě na něco jiného?
Mám taky flašinet, na ten hraju a přidávám další skladby, a také mám bonga, ale na ty moc nehraju. Rád bych hrál na perkuse. Mám rád píšťaly a foukací harmoniku.
Jaké jídlo máš rád?
Kuře s rýží, ale víc kachnu, taky trošku zabíjačkové uzeniny a sýry. Nivu. Bezovku, malinovku.
Co tě ve škole baví?
Angličtina. Jsem samouk, byl jsem samouk od mládí – učím se podle videí z Youtube. A taky hudebka.
A co tě ve škole nebaví?
Matika.
Co tě baví mimo školu?
Mašinky, modely H0 1:87, už mám tři mašinky, ale vagonků hodně. (Někdy si hraje víc tatínek.)
Udělal jsem model varhan. (Přináší papírový korpus a v něm plastová brčka jako píšťaly). Jsou tam rejstříky – flétny, housle, principály, basa a teď mám nový rejstřík – trumpetu. Udělal jsem taky píšťalu.
Můžeš mi ji ukázat?
Nemůžu – ona je totiž teď odpad – už jsem ji vyhodil. Bylo to brčko a mělo na obou koncích kolečka z kartonu a na jenom konci to bylo zacpaný, takže vzduch šel dírou, a tak to pískalo. A taky jsem udělal vtipný video s flétnou.
(Díváme se na minutové video. Úvodní titulky videa: „Představuji vám novou komínovou flétnu. Ale takovou, jakou jste nikdy neviděli. Bude to velice speciální komínová flétna a já ji odhalím.“ V plechovce hoří oheň, kouř stoupá skrze dutou trubičku-flétnu, která píská. Dobrý nápad. Jenže trubička-flétna je plastová, a tak pokus nemá dlouhé trvání.)
Co ještě děláš?
Chodím s tatínkem na výlety. Tatínek má turistického ducha a on nechce slyšet, že mne bolí tato nožička. (Chodíme na Šumavě a v Brdech, když jsme v lázních tak v Krkonoších. Když byl po operaci a měl sádru, vyvezl jsem ho na vozíčku na kopec Houpák. Vojta se po operaci nohy teď učí znovu chodit, už umí chodit lépe, ale musí se přenaučit způsob chůze.)
Taky na náboženství chodím na faru. Teď je moje víra tak trochu pryč. Předtím to byl oheň a teď je svíčka, která moc nehoří. Je tam paní Tesařová, já tam někdy blbnu. (Dříve ho to více bavilo, když tam byli jenom dva, paní Tesařová mu hodně ve víře pomohla.)
Rád chodím taky se sestrou Veronikou. Když jsem byl na operaci, obětoval jsem tu bolest za sestru Veroniku, za paní katechetku Veroniku Tesařovou, za papeže Františka a také za Ježíše.
Jaké hry hraješ na počítači?
Baví mě Music creator a vlakové hry, kdy sestavuju trati. Na Youtube všechno sleduju v angličtině – často jsem se dříve koukal na Steaka a teď se koukám na Sambucha v angličtině. (Vojta si se starším bratrem často povídá anglicky.)
Na závěr Vojta přinesl sešit, kde je rukou psaný fiktivní deník „Diář vášnivého ministranta“. Hlavním hrdinou je Martin Kupka, který byl křesťanem.
V „Diáři“ mne zaujal tento text:
„Bůh bez pochyby stvořil lidi dobře, a to i jejich hlasivky – a lidé z hlasivek udělali nástroj, a nejkrásněji tento nástroj zní v opeře, a proto je dobrým nápadem slavit krásu hlasu – Hospodinovo umění (opera) -> slaví Boha, protože slaví Boží umění. A abych já, Martin Kupka, oslavil Boha, mám 13 elpíček Marie Callasové, a absolutně je miluju, někdy si pustím Händlův legendární chorál Haleluja z Mesiáše, ano, i to mám na srdci.“
Březen 2026, rozhovor připravil František Jirsa
