Letos jsme se vydali po dvouleté přestávce na pouť již popáté. V roce 2020 se pouť vzhledem k protiepidemickým opatřením nekonala vůbec, v roce 2021 proběhlo jenom jednodenní „vzpomínkové“ putování se startem v Březnici.
Pouť začala v blatenském kostele mší svatou celebrovanou P. Marcinem Piaseckim, který v době svého působení v Blatné každoroční putování zahájil. Nyní slouží v Polsku v katovické diecézi, ale rád se vrací na „místo činu“. Trasa byla stejná jako v minulých letech, většinou se držela poutní cesty Via Nova (https://www.pilgerweg-vianova.eu/). Stejná trasa neznamená stejné putování. Každý rok se sejdou jiní poutníci, cestou se potkáváme s jiným lidmi, počasí je také různé. Letos jsme šli 16. a 17. srpna, kdy se teplota pohybovala okolo 30 stupňů. Naštěstí skoro stále foukal mírný vánek, takže horko bylo snesitelné.
Pouť zahájilo dvanáct poutníků plus Robert, který nás doprovázel až do Černívska. Kromě místních poutníků se k nám připojili Marcela a Zdeněk, kteří na jaře spolu absolvovali 300 kilometrovou svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela. Po takové přípravě pro ně bylo dvoudenní putování v délce cca 45 km jako krátká procházka.
Krátce poté, co jsme vyšli od kostela před budovou Městského úřadu poutníky pozdravili a popřáli šťastnou cestu starostka Kateřina Malečková a místostarosta Pavel Ounický. První krátká zastávka byla za Bezdědovicemi pod Ženatým dubem, druhá neplánovaná u paní Šímové před jejich statkem. Paní Šímová nás čekala již v sobotu, kdy měla připravené koláčky. Koláčky nepřežily nedělní návštěvu příbuzných, a tak nás podělila dobrými bonbóny. Koláčků jsme se dočkali v Černívsku, kde jsme dostali také výbornou polévku.
V horku se nám šlo lehce, zavazadla jsme měli v doprovodném vozidle, s kterým nás na zastávkách čekala paní Ludmila Vlková. Díky ní každý nesl jen lehký batůžek. Tedy kromě Petra, který nesl věci nejen pro sebe, ale i pro své tři sestry, které s námi šly celou trasu včetně nejmladší devítileté Klárky. V Březnici jsme neodolali a na doporučení Renaty jsme si dali výbornou zmrzlinu, a pak už nás čekalo jenom malé stoupání k ubytovně. Po krátkém odpočinku a dobré večeři jsme ještě ochutnali speciality, které přivezl P. Marcin z Polska.
Druhý den byla první krátká zastávka na návsi v Horčápsku, kde mají stále vrakoviště plné starých aut, autobusů a dalších nepojízdných vozidel. V Tochovicích obvykle odpočíváme na zídce a schodech před kostelem. Letos se v kostele v době našeho odpočinku konal pohřeb, a proto pro nás Ludmila našla odpočinkové místo o kousek dál u místní restaurace (bohužel dopoledne zavřené). Boršč dovezený z Polska a ohřátý do termosek v jídelně v Březnici byl podáván až na poslední zastávce na Beránkách.
Na závěrečnou mši na Svatou Horu přijeli další lidé z našich farností, zaplnili jsme velkou část baziliky a všichni pěší poutníci rádi využili možnost vrátit se domů autem – tělo unavené, duch osvěžený.